Životopis

Strambelli studoval na konzervatoři ústavu z Benedetto Marcello a byl seznámen s americkým básníkem Ezra Pound a Angelo Roncalli (Pope John XXIII). Ve věku patnácti odešla z domova žít v Londýně a pak Řím , kde začala svou kariéru zpívat v klubu Piper. V roce 1966 natočila svůj první singl, "ragazzo Triste" ("Sad Boy"), italská verze písně " Ale jsi Mine "od Sonny & Cher . Byl to první pop song vysílání na Druhém vatikánském rozhlase .

Ona byla vystupoval v mnoha italských televizních pořadech. V roce 1970 Právo hostil její vlastní show s názvem Bravo Právo , vysílat ve francouzské televizi, a v roce 1978 se objevila v vysoce kontroverzní italské televizní show, Stryx , kde měla na sobě provokativní oděv, který přitahuje velkou pozornost. Stala se symbolem pro ženy 1960, ilustrovat jejich vývoj z více zavedených konzervativních rolí.

Její poslední italské top-10 album v roce 2002, Radio Station . V roce 2004 Právo vydala čtyři alba, včetně Nic-Unic . V roce 2007 ona vydala hold album na Dalida názvem Spero che ti piaccia ... Pour toi ("Doufám, že se vám líbí ... For You"). Právo se podílel na Sanremo hudebního festivalu sedmkrát. V roce 2009 byla v San Remu s písní Ed io verrò un giorno La doprovodu Dave Weckl , Todd Rundgren a Nathan East . V roce 2011 vydala album "Nella terra dei pinguini" ("v zemi tučňáků"), zaznamenaný s mladým producentem Diego Calvetti.